Dnešku plně nerozumí, kdo nezná včerejšku (Alois Jirásek, český prozaik, dramatik a politik, 19. a 20. stol.) )

Odpověď Moravského zemského archívu

Č. j.: MZA/CENTR-3951/2013

V příloze zasílám studii našeho pracovníka PhDr. Ivana Štarhy, člena expertní skupiny pracující při Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, k problematice moravské vlajky. Stejné stanovisko zastávají i další odborní pracovníci zdejšího ústavu, kteří se problematikou moravských barev a moravské vlajky zabývají. Ke zmíněným rozsáhlým jednáním, probíhajícím od první poloviny 19. století až do let první světové války, je v Moravském zemském archivu několik kartónů dokumentů (především ve fondu A 9 - Zemský výbor) ve sbírce stavovských listin je uloženo citované neplatné privilegium Fridricha III. i originál listiny Karla IV. z roku 1366.

Ředitelka Moravského zemského archivu PhDr. Kateřina Smutná

Moravské barvy a moravská vlajka

Úvodem nutno poznamenat, že markrabství moravské, země Morava ani země Moravskoslezská si jako právní subjekt nepořídily vlajku ani žádným právním aktem nestanovily svou vlajku. Byly tedy současné úvahy a spory kolem moravské vlajky úvahami čistě teoretickými, opírajícími se o různé historické dokumenty, o kresby a popisy, jejichž používání nemělo žádný právní základ. Ten získala moravská vlajka až v letech 2002 až 2003 udělením znaků a vlajek současným krajům, tedy půl století po zániku země a zemského zřízení.

Když získaly nově ustavené kraje právo požádat poslaneckou sněmovnu o udělení znaku a vlajky, doporučil podvýbor pro heraldiku a vexilologii poslanecké sněmovny krajům, aby ve svých znacích a vlajkách zohlednily historickou příslušnost oblasti k původním zemím. Českým krajům podvýbor doporučil českého lva v červeném poli, Moravskoslezskému kraji slezskou orlici ve žlutém poli, moravským krajů a krajům, jejichž část příslušela v minulosti k Moravě, pak moravskou orlici v modrém poli. Za moravskou orlici je v těchto znacích považována červeno-stříbrně šachovaná orlice, vycházející ze starého znaku českého království a znaku rakousko-uherské monarchie, platného až do jejího zániku. Pokud by tedy při jakýchkoliv příležitostech měly město, městys a obec, případně i různé organizace v těchto oblastech působící, připomínat někdejší příslušnost k Moravě, jsou současné znaky a vlajky krajů Vysočina, Pardubický, Jihomoravský, Olomoucký, Moravskoslezský a Zlínský právní oporou správného moravského znaku. Český lev, slezská a moravská orlice jsou jednoznačně dané heraldické a vexilologické figury, proto je není třeba podrobněji (zbroj, perisonium) popisovat. Můžeme tedy diskusi o moravské vlajce uzavřít konstatováním, že moravská vlajka byla po více než padesáti letech po zániku Moravy kodifikována v horním žerďovém poli vlajek krajů Vysočina, Jihomoravského, Olomouckého a Zlínského a v horním vlajícím poli vlajek krajů Pardubického a Moravskoslezského.

Vlajku Jihomoravského kraje tvoří čtvrcený list, horní žerďové pole modré s moravskou orlicí, dolní žerďové pole červené se žlutým vinným hroznem s listem a úponkem (obecný symbol kraje), horní vlající pole tvoří čtyři vodorovné pruhy, střídavě bílé a červené v poměru 1 : 2 : 2 : 2 (symbol hlavního města kraje – Brna) a dolní vlající pole modré se žluto-červeně šachovanou korunovanou orlicí se žlutou zbrojí. Na rozdíl od prvního pole je tedy čtvrté pole vlajky podrobně popsáno. Právě toto pole krajského znaku vyžaduje podrobnější výklad, neboť barvy tohoto pole jsou základní otázkou současných diskusí a sporů.

Červeno-zlaté šachování moravské orlice se opíralo o privilegium římského císaře Fridricha III. ze 7. prosince 1462, kterým císař „polepšil“ Moravě znak za pomoc v boji proti vzbouřivším se rakouským stavům. Privilegium je sice uvedeno mezi privilegii, jejichž platnost neodporovala obnovenému zřízení zemskému z roku 1628 a je dodnes zachováno, nikdy však nevešlo v platnost. V královském i císařském znaku zůstala moravská orlice v červeno-stříbrném šachování až do zániku monarchie v roce 1918. O tom, proč privilegium nevešlo v platnost, existuje řada úvah. Uváděn je především názor Vincence Brandla, který předpokládal, že moravský sněm privilegium nepřijal, poněvadž maršálek českého království a moravský hejtman Jiříka z Poděbrad Jindřich z Lipé a ostatní moravští páni vznesli tuto žádost císaři o své újmě, aniž k tomu byli od sněmu zplnomocněni. Nikdo z badatelů, věnujících se této problematice, si však neuvědomil, že římský císař neměl kompetenci k vydání citovaného privilegia. Již Karel IV. jako římský císař 7. dubna 1348 prohlásil, že biskupství olomoucké, markrabství moravské a vévodství opavské spadají do pravomoci a přímého panství králů českých, že jsou tedy v tehdejším pojetí lénem koruny české, nikoliv lénem římské říše či římského císaře. Stejný obsah má ve Znojmě vydaná listina Karla IV. z 19. května 1366, podle níž moravský markrabě není ničím povinen římské říši a kurfiřtům, nýbrž jen králům českým. Známá jsou též privilegia Jiříka z Poděbrad o trvalém spojení Moravy s Čechami. Privilegiem z roku 1482 Fridrich III. překročil své pravomoci a jeho privilegium bylo proto od počátku neplatné. Nebylo zohledněno ani ve velkém znaku habsburské monarchie a přirozeně ani později ve znaku Československé republiky. Zařazení privilegia Fridricha III. mezi listiny, které neodporují obnovenému zřízení zemskému z roku 1628, nemohlo změnit jeho platnost, poněvadž bylo od svého vzniku neplatné.

Zemským barvám, přesněji řečeno barvám moravských stavů, tedy z dnešního hlediska moravské samosprávy, je věnován dvorský dekret z 31. července 1807, který povolil, že členové stavovského shromáždění smějí nosit zvláštní uniformu „podle zemských barev“. Uniforma měla být červená, límec a výložky modré. Celý oblek měl být vyšit zlatem a opatřen zlatými epoletami, na nichž měl být vyšit červený a zlatý moravský orel.

Od vydání dvorského dekretu o uniformě moravských stavovských orgánů z roku 1807 probíhala řada jednání o uznání moravského znaku v podobě neplatného privilegia Fridricha III. Moravští stavové znak v této podobě na stavovských shromážděních zřejmě užívali. Žádné z právních jednání však nevedlo k závěrům, kterým by byl změněn znak mocnářství a tím i znak moravského markrabství, jenž byl součástí tohoto jedině platného znaku. Až vyhláška ministerstva vnitra z 3. listopadu 1915, vydaná na základě císařského rozhodnutí z 11. října téhož roku, povolila moravským stavům užívání zlato-červeně šachované orlice. Ve znaku habsburské monarchie však ani po tomto roce k žádným úpravám nedošlo.

Můžeme tedy uzavřít, že moravské zemské a stavovské orgány sice od počátku 19. století usilovaly o císařské povolení zemského znaku, opírajícího se o znak vyobrazený v neplatném privilegiu Fridricha III. z roku 1462, právního uznání tohoto znaku se však dočkaly až v roce 1915, a to pouze pro moravskou samosprávu, nikoliv pro zemi jako právní subjekt. Znak v původní podobě, tedy se stříbrno-červeně šachovanou orlicí, platil až do roku 1920, užíván byl však jen do roku 1918, kdy začala mladá republika užívat tak zvaný legionářský znak. Skutečnost, že moravské stavovské orgány (nikoliv země) znak z roku 1462 skutečně více než půl století užívaly a o jeho povolení usilovaly, byla zohledněna v současném znaku Jihomoravského kraje, který je podobně jako někdejší stavovské shromáždění samosprávným orgánem.

PhDr. Ivan Štarha, Moravský zemský archiv

člen expertní skupiny pracující při Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

převzato z bývalých webových stránek Moja Morava: http://www.mojamorava.eu/mza-moravska-vlajka/