Heraldika není věcí minulosti nebo lehkomyslného romantismu. Je jedním z úhelných kamenů ústavy společnosti a záleží na nás, abychom odstraněním umrtvujícího nánosu ozdobnického pojetí znaku a předsudků o jeho smyslu a užívání dali novodobé společnosti, co jí právem náleží (Břetislav Štorm, český architekt, grafik a ilustrátor 20. stol.)

Odborné vexilologické stanovisko k moravské vlajce

Vzhledem k současné neexistenci zemského zřízení v České republice nemůže existovat ani oficiální zemská vlajka Moravy. V nynější době je moravská identita státoprávně vyjádřena a zastoupena na krajských vlajkách v podobě pole s moravskou orlicí (obdobně jako se slezskou orlicí), která je převzata z velkého státního znaku České republiky. Další, v současné době se vyskytující vlajky a prapory s moravskými symboly (znaky, orlicemi a barvami), považujeme za symboly historické, v minulých obdobích na území Moravy používané, které lze jako historické vlajky a prapory vyvěšovat, ovšem vždy v pořadí až za vlajkami oficiálními, tedy za vlajkou státní, krajskou, městskou a obecní. Z čistě vexilologického hlediska je nevhodné umísťovat na listy vlajek celé znaky na štítě, protože tak dochází ke zbytečné a nežádoucí duplicitě symbolů, neboť barvy vlajek a praporů jsou odvozovány právě od znaků. K této praxi sice někdy dochází i na státní úrovni, kdy ale jde buď o tradici, nebo o náhradní improvizované řešení, které má při zachování základních barev odlišit časově různě vzniklé subjekty (např. Rusko, Slovensko, Slovinsko). Doporučujeme proto, aby v jinak neřešitelných případech byly listy vlajek doplňovány nikoli znaky ve štítě, ale jen základními figurami, tedy v moravském případě pouze šachovanou orlicí. Jako historicky nejvhodnější moravská vlajka a prapor se jeví její nejstarší doložená podoba, tedy modrý list s bílo-červeně šachovanou orlicí.

Tak zvané polepšení orlice změnou šachování ze stříbrného na zlaté privilegiem císaře Fridricha III. z roku 1462 a následně podle něj od poloviny 19. století odvozené užívání žlutočervených barev a praporů bylo často spojováno s německy hovořícími moravskými občany a chápáno zároveň jako výraz loajality k monarchii a císaři. Samostatné používání žluto-červené bikolóry je nežádoucí i proto, že tyto barvy užívá na svých praporech hlavní město Praha a není ani zcela zanedbatelné, že jsou to i původní rodové barvy knížat z Liechtensteinu, jejichž vyvěšení na Moravě může být v krajním případě chápáno i jako projev souhlasu s jejich restitučními nároky.

Experti pracující při Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR :

PhDr. Zbyšek Svoboda

Mgr. Pavel Fojtík

Ing. Petr Exner

Předseda České vexilologické společnosti, o.s. :

Ing. Jaroslav Martykán

V Praze, 1. června 2013

převzato z časopisu Vexilologie č. 169, zpravodaje České vexilologické společnosti, září 2013



Mgr. Pavel Fojtík

Ing. Petr Exner, PhD.