MORAVA

Pravda jedna a pouhá, bludů však tisíceré podoby (Jan Amos Komenský, moravský pedagog, filozof a spisovatel 17. stol.)

Podvržená "Záhada Velehradu"

Stinné stránky amatérských samizdatů

Bylo by asi obtížné zjistit, mezi kolik lidí se dostala nedatovaná samizdatová publikace - Galatík Jan: Záhada Velehradu. Kterýsi rok 5. července ji na Nákle někdo prodával za 50 Kč.

Smyslem této publikace je vyvolat ve čtenáři dojem, že velkomoravský Veligrad se nenacházel tam, kde to odpovídá nálezové situaci mnohaletých archeologických výzkumů, ale někde, kde by si to, bůhvíproč, přál autor této tendenční publikace. Jediným logickým důvodem se jeví snaha přitáhnout na lokalitu archeology za každou cenu. Takovýto pochybný způsob mít úspěch zřejmě nebude. Archeologové mají dost práce na lokalitách, které jsou určitě zajímavější, a kdyby k nim patřilo i Náklo, určitě by tento vrch neunikl jejich pozornosti. Archeologové rovněž jsou schopni lehce rozpoznat, na rozdíl od některých neznalých a neinformovaných lidí, nepravdivé údaje, na nichž pan Galatík staví své fantastické úvahy a zcela nepravděpodobné hypotézy.

Publikace má sice hlavu a patu, marné by však bylo hledat nějaký logický opěrný bod. Publikace je přeplněná úvahami, které spolu nemají žádnou souvislost. Nakonec autor dal dohromady jakýsi mlhavý závěr na základě ještě mlhavějších indicií, dohadů a směsi úvah. Je to stejné, jako kdyby se ze střepů nebo součástek auta pouhým přetřásáním v obří míchačce nějakou náhodou sestavilo vozidlo.

Nic proti novým nálezům a novým výzkumům. Toho názoru jsou i archeologové. To dokládají i nové nálezy např. na Klášťově a jiných lokalitách, přestože v Mikulčicích i ve Starém Městě a jeho bezprostředním okolí je prokazatelně ještě práce pro archeology na několik desetiletí dopředu. Archeologové pouze rozlišují, co je doloženo písemnými prameny potvrzenými archeologickými nálezy a co je výplodem bujné fantazie.

Myšlenka, že Velehrad byl na Nákle, nepatří do kategorie seriózního bádání, ale bujné fantazie a manipulace. Jednak se tam nenašel ani střep datovaný do 9. století, ojedinělé nálezy pocházejí z jiné doby, většinou baroka. Na Nákle naprosto chybí doklady lidské činnosti, které by jen náznakem opravňovaly k domněnce, že tam vůbec něco významného z doby raného středověku mohlo být.

Fantastická hypotéza pana Galatíka byla tedy podrobena detailnímu rozboru s výsledkem, že se jedná o velký zmatek, který staví nejen na zcela nepodložených a nepravděpodobných, ba přímo nereálných základech, ale také na nepravdivých tvrzeních pana Galatíka.

Neprůkazné „důkazy“

Pan Galatík v této publikaci argumentuje nálezy několika střepů patřících do různých období, nejčastěji do období baroka, což by měl být podle něho důkaz, že tato lokalita je oním hledaným hlavním městem Velké Moravy. Přitom mu nějak uniklo, že Veligrad je už nade vši pochybnost lokalizován. Střepů z období Velké Moravy se nachází na rozdíl od Nákla mnohde tolik, že už to tam ani neskladují. Když se našlo v Malenovicích u Zlína několik střepů z období velkomoravského, také z toho nikdo nevyvozuje, že v Malenovicích byl Veligrad. Ve Zlíně – Loukách se dokonce našel velmožský meč a sekera – bradatice z 9. století. To ale vůbec neznamená, že ve Zlíně – Loukách bylo hlavní město Velké Moravy. Nález střepů automaticky neznamená, že jsou z 9. století, a i kdyby náhodou někde byly, automaticky to neznamená, že na místě jejich nálezu stál Veligrad. To je na lokalizaci Veligradu trochu málo. Víte, kolik takových Veligradů by muselo být?

Pozoruhodné jsou metody, kterými pan Galatík zjišťoval polohu mocenského centra říše. Např. spojil místa tří významných nalezišť mečů na Moravě: Starého Města, Valů u Mikulčic a Nechvalína. Vzhledem k tomu, že Náklo se nachází uvnitř tohoto trojúhelníku, mělo by to znamenat, že cesta kupců do Veligradu vedla právě sem. Podobně argumentoval směrováním podélné osy hrobů v nejznámějších velkomoravských lokalitách údajně k Náklu (při přesném zaměření ovšem vychází něco jiného).

Všechny nevyřešené otazníky snad z celého světa nakonec nějakou náhodou končí na Nákle, včetně pověsti o blanických rytířích a včetně údajně moravského královského sídla krále Vannia roku 20 n. l. a včetně „města“ Lugidunum (správně však Lugdunum, což byl ovšem Lyon ve Francii).

Svérázný výklad písemných pramenů

Publikace je plná odkazů na nějaké nálezy, které ovšem s Náklem nemají vůbec nic společného, dále odkazů na různé letopisy, ovšem interpretované po svém. Přestože z textu vyplývá, že děj oné události se odehrává někde blíže či dále od Moravské země, nějakou náhodou se opět objeví otázka, jestli to mohlo být na Nákle, ať už se jedná o cestu arabských kupců k Vacovskému ohbí Dunaje, past někde v Čechách, kde uvízl průvod s nevěstou pro moravského velmože, Wogastisburg někde poblíž Durynska. Takhle tedy určitě seriozní výzkum vypadat nemá.

Pan Galatík to udělal šikovně. Používal zajímavých metod a až podezřele často vkládal do svých spekulací otazník: „Metodějova železná hora?“ Proč by to měla být zrovna hora Metodějova, není však sebemenší důvod. Každý hrob, u kterého není čitelný pomník nebo visačka se jménem, není Metodějův, stejně jako každý flek v poli není velkomoravský chrám z 9. století, obzvláště když dosahuje délky 80 metrů. Rovněž každý střep květináče z první republiky není velkomoravský a nálezy 10 km vzdálené od Nákla už asi sotva mají něco společné s hlavním městem, údajně ukrytým v podzemí "propasti Náklo". Jakýkoliv podlouhlý předmět není pisátkem, kus ohořelého dřeva nemusí být voskovou tabulkou. Stily s tabulkami používali již Římané a používaly se ještě v novověku, a i kdyby čirou náhodou interpretoval pan Galatík artefakt správně, je účelové trefovat se do 9. století. Zkrátka přání, které je otcem myšlenky, se táhne celou tou jeho "archeologickou" kariérou.

Autor pan Galatík se dále pokoušel nalézt metropoli Velké Moravy na základě popisu cesty perských kupců, avšak zcela mylně interpretovaného. Popis je stručný: „Další řeka je Ister (Dunaj). A když jsou Maďaři na břehu řeky, vidí proti sobě Bulhary. A nad Bulhary je na břehu řeky veliká hora a na úbočí této hory vyvěrá voda. Za tou horou je křesťanský národ, který nazývají Moravany. A mezi nimi a Bulhary je cesta deset dní.“ Z textu vyplývá, že deset dní trvá cesta od Bulharů na okraj území Moravanů, nikoliv od okraje území Moravanů do Velehradu, jak napsal pan Galatík. Z textu dále jasně vyplývá, že na břehu řeky, o které byla řeč, tedy na břehu Dunaje, je veliká hora, za kterou jsou Moravané.

Cituji z jiného článku pana Galatíka - Metodějova Železná hora?: „V zalesněné rovině, v jejím středu byla „hora, ze které vytékala voda“. To byl cíl cesty. Cílová oblast je tedy v plné shodě s jádrem moci Velké Moravy.“ Pan Galatík teď přestěhoval horu, která byla výrazným orientačním bodem kupeckým karavanám na cestě ke Slovanům, z pohraniční do centrální oblasti, tedy do samého cíle.

Tato hypotéza, ovšem s různými obměnami, se táhne jako červená nit všemi články, které bylo možné najít na různých webových stránkách nebo i v samizdatových publikacích (žádný solidní vydavatel by asi takové nesmysly nevydal) pana Galatíka, např. již zmíněná Záhada Velehradu nebo Velehrad hledejte v propasti Náklo u Ratíškovic.

Hypotéza ale má hned několik zásadních zádrhelů. Náklo s velmi povlovným úbočím není na břehu žádné řeky, natož Dunaje, a už vůbec to není veliká hora (poměrná výška je pouhých 58 metrů!). A kdyby se jednalo o řeku Moravu, jak se mylně domnívá autor (teď horu přestěhoval od Dunaje k řece Moravě), tak na břehu Moravy jsou vyšší kopce, než je Náklo, které je zcela mimo dosah vodních toků, které by stály za řeč. Vrch Maková 11 km od Starého Města s pramenem Slanica (lázně) strmě se zvedající kopec 120 m nad řeku Moravu, dále vrch Rovnina s výběžkem s kaplí sv. Rocha 4 km od centra Starého Města, dosti výrazně se zvedající 160 m nad řeku Moravu. Ale jak už bylo zmíněno, ona veliká hora na břehu Dunaje není cílem, ale začátkem cesty přes území Moravanů.

Skutečné Náklo není na hranici území Moravanů, ale někde v centrální části. Ona vysoká hora bude pravděpodobně 485 m n. m. vysoký vrch u Visegradu mezi Ostřihomí a Vacovem, obtékaný Dunajem. To je dost výrazný orientační bod, který by přicházel v úvahu coby hoden pozornosti kupeckých karavan. Takovým bodem Náklo rozhodně není. Zkrátka má to pan Galatík celé nějak zmatené.

V případě Nákla nelze hovořit ani o cílové oblasti ani o jádru moci Velké Moravy. Tam je spíš pravděpodobnější, že na toto místo noha věrozvěsta nemusela vůbec vkročit. Snaha o lokalizaci Veligradu na základě jeho vykonstruované cesty, která má chybně stanovený počátek a tím i závěr cesty arabských kupců, je stejně spekulativní, jako je neurčitý předpoklad o délce denní trasy kupeckých karavan. Na celé hypotéze pana Galatíka nesedí skoro vůbec nic.

Překlad čtený odspodu

Kapitolou samou pro sebe je Galatíkův překlad zpráv arabských cestovatelů popisujících cestu k Veligradu. Pan Galatík si totiž nechal přeložit jednotlivá slova textu, která však často mají několik významů a vytržená z textu a z kontextu pak mohou být vykládána různě.

Podivný překlad úryvku z Knihy vzácných drahokamů od Omara ibn Rusty, uváděný autorem, je toho výsledkem a má poněkud nelogický smysl.

Překlad (Galatík): „...v jejich zemi vládne Veligrad, úplně vykopané město, ve kterém bydlí džrwáb (Veligrad). A mají v ní trh v měsíci (kalendářním) tři dny kromě toho, co dojí z mléka. A má hradby (záštity) výborné, nedobytné neobvyklé (vzácné). (On) je nazýván vládce vládců, nejstarší syn a proto král (málik).“

Z toho, co sestavil pan Galatík z přeložených jednotlivých slov, vyvodil, že celé sídelní město bylo celé zakopané někde hluboko v zemi a že na trhu se neobchodovalo s mléčnými výrobky.

Několik Arabů studujících u nás, pocházejících od Tunisu až po Katar, odchycených v univerzitní knihovně, bylo požádáno o překlad textu. Vesměs všichni překládali podobně, jak je uvedeno v publikaci prof. Havlíka nebo dr. Šonky a nikdo nepřekládal tak, jako převrácený a logiku postrádající překlad Galatíkův.

Překlad (Havlík): „...Na počátku území Slovanů je město zvané Wábnít. ...Slované svého vládce nazývají župan, jeho poslouchají a jeho slovy se řídí. Jeho sídlo je uprostřed slovanské země. Nejvznešenější a nejčelnější je mezi nimi ten, jemuž říkají vládce vládců a nazývají ho Svatopluk. Má větší moc než župan a župan je jeho zástupce. Má dobrá, pevná a drahocenná brnění. Město, ve kterém sídlí, se nazývá Džrwáb. V každém měsíci se v něm konají po tři dny trhy a při nich nakupují a prodávají. V jejich zemi vládne tak tuhá zima, že lidé si musí vykopat obydlí pod zemí, která přikryjí střechou ze dřeva podobně jako u křesťanských kostelů...“

Celá chyba o údajném překladu podle pana Galatíka spočívá ne pouze v tom, že Galatíkův arabský překladatel evidentně přeložil pouze jednotlivá slova, která vytržená z textu mohou mít více významů. Pan Galatík, který nepravdivě tvrdil, že arabština se čte odspodu, pak tímto nesmyslným způsobem sestavil text hodící se do té jeho šílené hypotézy. Je to stejné, jako by se četl náš text sice zleva doprava, ale také odspodu. Jde o to, že číst arabštinu odspodu je nesmysl a potvrdilo to více než 10 Arabů, kteří byli požádáni o posudek. Když to četli odspodu, pochopitelně vůbec jim to nedávalo smysl. Potvrdili, že arabština se čte zprava doleva a shora dolů a nikdy se jinak nepsala a nečetla. V tom spočívá celý zásadní omyl pana Galatíka a tím i celá jeho na tomto nesmyslu postavená nereálná hypotéza o nějakém úplně vykopaném městě.

Tento arabský text přeložili též arabští lékaři, kteří u nás dlouhodobě pracují, znají tedy dobře jak svůj mateřský jazyk, tak náš domácí. Vesměs označili Galatíkův překlad za nedávající smysl. Textu rozuměli bez problémů, ale když se snažili text přečíst podle Galatíkova návodu, tedy odspodu, jak jej několikrát prezentoval ve své publikaci a několika článcích na toto téma pan Galatík, označili jej rovněž za nesmyslný.

Už tento fakt, že pan Galatík tvrdil, že arabština a hebrejština se čtou odspodu, napovídá mnohé. Je pravdou, že arabská slova mají často více významů, Arabové však v případě slova "záštita" upozorňovali, že podle kontextu se jedná o záštitu, která se nosí na těle (jde tedy o brnění, nikoliv hradby). Pan Galatík si však i v jiných článcích vedl pořád svou o tom jeho "úplně vykopaném městě". V případě slova "obydlí" se totiž jedná nikoliv o úplně vykopané město, ale o zahloubená obydlí, tzv. polozemnice: „vykopali tomu (obydlí, nikoliv městu) jámy“.

V jednom z posledních stále se opakujících nesmyslných článků pan Galatík vynechal sice nesmyslné tvrzení, že arabština se čte odspodu, jeho překlad ale nadále odpovídal této hrubé chybě. Nikdo se moderním překladům nevyhýbá, ale nelze přijmout nesprávným způsobem čtené stoprocentní nesmysly nějakého amatéra, který popírá výsledky práce celých generací renomovaných a v oboru vzdělaných odborníků. Odmítá důkazy, sám přitom nepřinesl jediný důkaz pro své hypotézy z oblasti bájí a pohádek.

Sbírka nepřesností

V jeho publikaci je také dost nepřesností. Předně v souvislosti s Rostislavovou pevností zmiňovanou ve Fuldských letopisech nešlo o nevýslovnou hradbu, ale o nevýslovnou (či nepopsatelnou) pevnost. Dále „urbs antiqua“ nebo „antiqua civitas“ neznamená antické, ale staré město (případně starobylé) či někdejší město či hradiště. Rovněž římská pevnost Carnuntum je tam jmenována Carnutum a je lokalizována na soutok Dunaje a Moravy, kde však byl Děvín. Římská stanice Carnuntum ležela od Děvína 11 km proti proudu Dunaje. Na Hostýně mělo údajně být pohanské kultovní obětiště boha Radegasta. Slovanský bůh Radhost (Radgost) byl ovšem uctíván na Radhošti v Beskydech. Na Hostýně v Hostýnských vrších to byl slovanský bůžek Hostin.

Pikantní je zejména obálka této publikace. Obrázek dole pod mapkou Hodonínska nelze přehlédnout. Je na něm vlevo karavana s velbloudy v čele s mužem tmavé pleti, uprostřed již zapadlé slunce za hory, vpravo kněžna s patriarším křížem, velmož s otevřenou knihou, dále pravděpodobně jejich syn a nějaký mnich. Scéna má patrně představovat, jak vysvětloval pan Galatík ve sklípku na úpatí Nákla dne 22. 6. 2000, příchod věrozvěstů a jejich doprovodu na Moravu. Kopce na obrázku však stěží představují povlovný vrch Náklo. Uprostřed obrázku ční typické a charakteristické trojvrší, které dominuje panoramatu Starého Města a lze je pozorovat z mnoha stran jako výrazný a nezaměnitelný orientační bod na dálkové obchodní trase od Jadranu k Baltu, tzv. Jantarové stezce. Tyto učiněné majáky z dálky oznamovaly blízkost hlavního města Velkomoravské říše. V okolí Uherského Hradiště, Starého Města, Velehradu a Zlechova se traduje, že tato dominanta nad metropolí Království Moravanů zakotvila v povědomí nejen kupeckých karavan, ale zejména místního obyvatelstva a jeho potomků natolik, že se dokonce dostala do erbu, který dnes používají naši východní sousedé. Nejmenuje se však Tatra, Fatra a Mátra, ale Holý kopec, Buchlov a Modla (někdy nazývaná Barborkou podle kaple sv. Barbory na jejím vrcholu).

Sbírka dezinformací

Pan Galatík vycházel z nepravdivých argumentů, že staroměstská aglomerace neodpovídá písemným pramenům o ústředí. Jeho nepravdivě uváděná rozloha opevněné plochy staroměstské aglomerace 30 ha (v jiných článcích i 25) je ve skutečnost řádově mnohem vyšší, přinejmenším desetinásobně. Panem Galatíkem uváděná plocha 25 ha byla plocha pouze jedné (původní) osady Na Valách z celé veligradské aglomerace. Vzdálenost protilehlých valů tvořících oblouk obepínající celou tuto část aglomerace, což činí 2,775 km, pokud se vynásobí polovinou Ludolfova čísla, vychází délka opevnění 4,359 km a ta obepíná plochu půlkruhu 302,4 ha. Ve skutečnosti se nejedná o přesný půlkruh, ale o poněkud protažený ovál, navíc mírně zvlněný, opevněná plocha jenom pravého břehu Moravy při zahrnutí plochy obepnuté meandry tehdejšího toku řeky Moravy, dosahuje 353 ha. Tedy daleko větší plocha v porovnání s osmnáctkrát menší plochou 25 ha pana Galatíka. Při započítání plochy bývalého ostrova sv. Jiří tam, kde leží dnešní centrum Uherského Hradiště, vychází celková plocha 360 ha. Prof. Vilém Hrubý předpokládal i opevněnou sadskou ostrožnu Derfla, odhadoval rozlohu osídlené plochy staroměstské aglomerace na 600 ha.

Dálší nepravdivé tvrzení se týkalo stáří osídlení nejznámějších velkomoravských lokalit, osídlených již v době časně slovanské (6. stol.), panem Galatíkem však kladené na konec 9. stol. Dalším podezřelým činem je zveličování relativně málo podstatných nálezů v okolí Miloticka, které navíc nemají s velkomoravským obdobím nic společného, a zamlčování a popírání významných důkazů nalezených ve Starém Městě, na sadské výšině a v Mikulčicích. Problém je v tom, že v článcích pana Galatíka jsou zcela smyšlené údaje, které běžný čtenář, který se touto problematikou blíže nezabývá, nemusí rozpoznat. Dokonce se lze domnívat, že se jedná o úmyslné klamání veřejnosti. Z toho, na čem pan Galatík staví, není pravda vůbec nic. Není pravdou, že ve Starém Městě stále převažoval žeh, zatímco jinde kostrové hroby, jak píše pan Galatík. Archeologa Zdeňka Klanicu určitě nelze podezřívat z toho, že by upřednostňoval Staré Město. V článku "K počátkům staromoravského kostrového pohřbívání" ve sborníku Staroměstská výročí (Brno, Uherské Hraditě 1990) na str. 63 autor Z. Klanica píše: "K počátkům kostrového pohřbívání dochází ve Starém Městě dříve, než na ostatních moravských lokalitách."

Podobné nepravdivé údaje lze nalézt v článcích pana Galatíka všude. Týkají se falšovaných údajů o stáří lokality, o rozloze lokality, interpretace nálezů a posouzení nálezové situace. Už sám nadpis článků pana Galatíka, např. článku Veligrad nebyl ve Starém Městě ani v Mikulčicích, je jedna velká lež, která popírá to, co je v samotných lokalitách k vidění a co se tam ještě s určitostí najde, neboť nejen v Mikulčicích, ale i ve Starém Městě je prokazatelně práce pro archeology ještě na několik desítek let. Je několikrát doloženo, že Staré Město se jmenovalo Veligrad, jmenovalo se tak minimálně až do r. 1315. Je tedy jasné, kde Veligrad byl.

Nesmyslem je i domněnka o svítících bílých kamenných stavbách z vápence. Ty byly totiž z lomového pískovce, nikoliv vápence, jak píše pan Galatík v jednom ze svých článků. Pokud byly bílé a svítící, tak proto, že byly omítnuty kvalitní maltovou omítkou.

Dalším svědectvím základních neznalostí pana Galatíka je jeho zmínka o tom, že Vilém Hrubý objevil první kamennou stavbu v Kunovicích. První, respektive druhou kamennou stavbu objevil Vilém Hrubý ve Starém Městě v lokalitě Na Valách. Před tím objevil Jan Nevěřil skutečně první kamennou stavbu v Modré u Velehradu, tehdy ovšem ještě bez důkazu, že se jedná o kostel z 9. stol. Následovaly objevy kamenných staveb v dalších staroměstských a uherskohradišťských lokalitách, nikoliv v Kunovicích. Takových základních nedostatků svědčících o základních neznalostech je v článcích pana Galatíka celá řada. Panem Galatíkem uváděné lokality Hodonín a Holič a ani dříve uváděné lokality Náklo a Rohatec (uvádí každou chvíli něco jiného) nemají s 9. stoletím, tedy s dobou vrcholného rozkvětu Velké Moravy, nic společného, jsou to lokality spojené až s obdobím povelkomoravským, v případě Nákla 20. stoletím. Je vůbec s podivem, že člověk s takovým stylem bádání si vůbec troufá psát něco o historii.

Záměrné zkreslování historie

Morava má svou skutečnou historii a nepotřebuje, aby si někdo vymýšlel báchorky ve stylu pověstí o Horymírovi a Šemíkovi, Bruncvíkovi, Bivoji, Krokovi a jeho dcerách, praotci Čechovi apod.

Lze přát i Náklu nějaké objevy, proč ne. Ale že se na Nákle vykope Veligrad, na to lze docela klidně zapomenout. I kdyby hypoteticky byly objevy na Nákle jakkoliv převratné, nebude to Veligrad, ale v každém případě něco jiného. Pravděpodobnější ovšem je, že na Nákle se neobjeví nic světoborného. To je téměř jisté. Není k tomu totiž sebemenší důvod. Kdyby tam kdykoliv v minulosti existovala nějaká civilizace, krajina by si tuto skutečnost určitě zapamatovala.

Ostatně panu Galatíkovi možná nešlo ani tak o propagaci Nákla. K tomuto závěru svádí jeho další převratné sdělení, že Veligrad byl v Rohatci, pak v Hodoníně nebo Holíči. Sám v tom měl asi trochu zmatek. Šlo mu spíše o to, aby popřel výsledky práce celých generací renomovaných odborníků v oblasti archeologie a historie. A tak nám tady amatér, který mnohdy postrádal elementární znalosti právě z oblasti archeologie a historie, předkládal fantastické hypotézy, které nebyly podloženy vůbec ničím.

Ale archeologové určitě nebudou prohledávat to, co odpovídá nějaké zmatené hypotéze. Pan Galatík měl naprosto zkreslené představy o práci archeologů. Kdyby jednali podle jeho ničím nepodložených domněnek, že archeologové hledají úmyslně pouze ve Starém městě a Mikulčicích a ignorují ostatní lokality, nehledali by na Klášťově, kde se našly depoty hřiven v množství jinde ve střední Evropě nevídaném, nepátrali by již ve zmíněné lokalitě ve Zlíně-Loukách, nepátrali by třeba i v Olomouci. Archeologové také z překvapivých nálezů na Klášťově nevyvozují, že zde byl Veligrad, ale spíš nějaké skladiště surovin (ať už připravených k dalšímu zpracování nebo přepravě nebo prostě jen do úschovy). Lokalizace Veligradu je výsledkem mnoha archeologických nálezů a mnoha písemných pramenů včetně různých dokumentů, které se doplňují a do sebe zapadají, nejsou to žádné hypotézy vycucané z prstu.

Kdyby pan Galatík našel na Nákle (v Rohatci nebo kde všude už lokalizoval Veligrad) tolik zlatých a stříbrných šperků, kolik jich bylo na lokalitách jiných, mohl by si dovolit vytvářet hypotézy. Ale ani tak by to nebyl Veligrad, ten byl jinde a ví se kde, bylo by to jiné sídlo.

Po zjištění, jak tento autor nepodložených fantastických hypotéz ignoroval výsledky vědeckých výzkumů a převrátil na hlavu jejich interpretaci, opakoval nadále stále totéž, přestože to bylo mnohokrát vyvráceno, vychází pouze dvě možnosti. Buď to dělal schválně, aby překrucoval dějiny, nebo mu to už vzhledem k věku příliš nemyslelo. Jiné vysvětlení by se hledalo těžko. Když byly mnohokrát požadovány nějaké důkazy, pan Galatík přestal komunikovat.

Zdálo by se, že série článků pana Galatíka na jeho stránkách byla jen neškodná a ničím nepodložená snůška bujné fantazie. Pokud ale popíral, co je dokázané, stavěl své hypotézy na svých nepravdivých oponenturách a nebyl ochoten uznat své četné fatální omyly, nezbývá než domnívat se, že šlo o záměrnou dezinformaci a mlžení historie. V této dezinformační kampani nebyl totiž osamocen. Zatímco pan Galatík se snažil vsugerovat, že Veligrad byl na Nákle, jindy zase v Rohatci (sám už si asi nepamatoval, co tvrdil dříve), jemu podobný fantasta František Červený zase tvrdí, že Veligrad a dokonce i Wogastisburg byl jen a jen v Přerově. Samozřejmě, že opět bez jakýchkoliv náznaků důkazů. Měli snad tito pánové od někoho za úkol udělat zmatek v dějinách Moravy?

Literatura

• Luděk Galuška, Slované, doteky předků Brno: Moravské zemské muzeum, 2004
• Luděk Galuška, Velká Morava, Brno: Moravské zemské muzeum, 1991
• Luděk Galuška, Uherské Hradiště-Sady - křesťanské centrum říše Velkomoravské, Brno: Moravské zemské muzeum a nadace Litera, 1996
• Lubomír Emil Havlík, Kronika o Velké Moravě, Brno: Jota, 1993
• Lubomír Emil Havlík, Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů, Brno: Jota 1994
• Josef Poulík, Mikulčice - velkomoravské mocenské ústředí, Praha: Olympia, 1974
• Zdeněk Klanica, Velkomoravské Mikulčice-národní kulturní památka, Hodonín: Muzeum Hodonínska, 1990
• Vilém Hrubý, Staré Město-Velehrad - ústředí z doby Velkomoravské říše, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964
• Jaroslav Šonka, Kronika čtená rýčem, Brno: Blok, 1982
• Pavel Bezděčka, Jiří Čoupek, Luděk Galuška, Miroslav Pojsl, Ludmila Tarcalová, Staré Město v proměnách staletí, Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, Staré Město: Městský úřad, 2000
• Kristina Marešová, Uherské Hradiště - Sady, staroslovanské pohřebiště na Horních Kotvicích, Brno: Moravské muzeum, Uherské Hradiště: Okresní národní výbor, 1983
• Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Jiří Mitáček, Východní Morava v 10. až 14. století, Brno: Moravské zemské muzeum, Archeologický ústav AV ČR Brno, v.v.i., 2008

Jiné zdroje

• Přednáška doc. Luďka Galušky v poslaneckém klubu na Mečové ulici č. 5 v Brně 4. 10. 2003
• Přednáška doc. Luďka Galušky: Dva roky s profesorem Vilémem Hrubým v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě 25. 11. 2010
• Přednáška profesora PhDr. Miroslava Pojsla: Počátky křesťanství na Moravě v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě 1. 2. 2011
• Přednáška doc. Luďka Galušky: Pohřební ritus u Slovanů a jeho zvláštnosti v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě 18. 3. 2011
• Přednáška PhDr. Lumíra Poláčka na slovanském hradišti na Valech u Mikulčic 18. 9. 2011
• Informční tabulky na archeologických lokalitách ve Starém Městě a v Uherském Hradišti

Externí odkazy

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10314954690-zijeme-s-virou/311298380040020-zijeme-s-virou/obsah/157524-doc-phdr-ludek-galuska-csc/

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123499335-zahady-toma-wizarda/307292320500034/video/

http://toulavakamera.ct24.cz/article.asp?article_id=2301